Aleš - Lukáš - Deni - Tom
Zde se snažíme popsat to co jsme procestovali, jednak abysme si i začas vzpoměli jak a kde jsme cestovali a dále, abychom mohli naše zkušenosti a tipy předat dále. Takže neváhejte a začtěte se do cestopisů níže uvedených, třeba se Vám budou někdy hodit.
Nu proč ne. Plány se změnily a my jsme přemýšleli, kde strávíme dovolenou. Koukli jsme na web a našli super levnou letenku do Bangkoku z Frankfurtu a ještě k tomu jízdenku busem do Frankfurtu za 500,- Kč tam i zpět. Takže destinace byla jasná, letos to bude Thajsko. Je 2.12.2006 a my (já a Deni) vyrážíme vlakem z Ostravy do Brna, odkud pojedeme dále busem do Frankfurtu. 3.12 ráno přijíždíme do Frankfurtu k terminálu č.1. Teď najít správnou halu a čekat, čekat až do večera. Halu „C“ jsme našli a tedy čekáme, čekáme 12 hodin na náš let. Ku večeru se necháme odbavit.
Datuje se 30.06.2006 a před námi je výzva. Touto je Pic Bernina s výškou 4.049 m nad mořem. V pátek daný den odjíždíme z Ostravy směr Brno, Hatě, St. Polten, Insbruck, Sv. Mořic a městečko Sóndrio v Itálii. Cesta ubíhá v celku rychle, nicméně okolo 22:00 jdeme spát pod širák na jednom z rakouských dálničních odpočívadel. Po půl hodince se nám dostává sprchy v podobě deště, tudíž následuje rychlý import do vozu. Chytám se volantu a během 4 hodin ukrajuji dalších cca 550 km. To už jsme za Insbruckem, kde okolo 04:00 jdeme dospat noc. Dále pokračujeme směr Sv. Mořic.
Velké cesta na Island začíná dne 12.08.2005, kdy odjíždíme z Ostravy. Projíždíme skrz celou republiku, nabíráme další lidi a ve večerních hodinách překračujeme hranice vlasti. Míříme směr Hanstholm, tj. dánský přístav, kde kotví naše loď Norröna. Projíždíme Německem a Dánskem. Časně z rána přijíždíme do Dánska. S dostatečnou rezervou času si prohlížíme místní pamětihodnosti, respektive malý kostelík a malé městečko Thisted. Po zdejší procházce, kde míjíme místní architekturu a nádherný Cadillac, se vracíme zpět k busu, abychom dojeli do přístavu Hanstholm.
Když dostanete chuť si zalozit na ferratách, nemusíte jezdit až do Dolomit. Rakouské klettersteigy (via ferrata) v oblasti RAX - SCHNEEBERG, respektive v oblasti Hollëntalu, jsou jen cca 100 km za Vídní. To se takhle stačí jen narychlo sbalit, zejména pak mapu KOMPASS č.210 a vyrazit. Ráj ferratistů (klettersteigistů) a lezců. Údolí dlouhé cca 2,5 km, z obou stran kolmé stěny a celkem 4 ferraty a spousta lezeckých cest zajištěných nýty a kruhy. K ferratám se zde řadí zejména cesty zvané Tuefelsbadstuben, Alpenverein, Gaisloch a Hoyosch. Ke klasických choďákům, ale s krásnými výhledy do údolí, bez nutnosti užití ferratové výstroje patří cesta Wachthüttlkamm.
Když chcete poznat opravdovou divočinu, navštivte Laponsko. Kdeže to je? Je to rozsáhlé území, které se rozkládá na severní cípu Finska. Tato turistická oblast se prostírá zhruba na sever od ústí řeky Kemi až po nejsevernější končiny Finska. Laponsko však není přesně vymezeným zeměpisným pojmem. Původně šlo o území severně od obdělávané půdy, dnešní hranice provincie Lappi ve Finsku prochází asi 100 km jižně od polárního kruhu. Hranice etnograficky chápaného Laponska (kde žijí Laponci a je užívána laponština) prochází asi 150 km nad polárním kruhem, z hlediska přírodovědného však ještě asi o 100 km severněji. Přestože vzdálenost mezi nejjižnější a ...
Když jsme se v létě 2003 rozhodovali kam příště pojedeme do Dolomit, vyhrál to Piz Boé. Tento úchvatný kus hory, který jsme v létě 2003 pozorovali ze sedla Portavescovo nás učaroval natolik, že volba na rok 2004 byla jasná. Cílem tedy bylo vylézt Piz Boé a to jižní stěnou ferraty Piazzetta, a pak co počasí dovolí. V pátek jsme se sbalili a vyrazil vpřed Dolomitám. Cesta byla v pohodě, oblíbený přechod Poštorná - Reinthal, vždy prázdný. Do Vídně je to sice po okreskách, ale v poho, následuje dálnice až do Villachu, kde odbočujeme směr Spittal a.d.Drau a Lienz. Po překročení hranic Rakouska a Itálie v Sillianu - Dobbiaco, se uchylujeme k brzkému rannímu spánku.
Gerlachovský štít nás vždycky lákal. Poté co kamarádi domluvili průvodce, poté co jsme se nechali vyvést jeepem na Sliezský dom a poté co jsme všechno dojednali, jsme vyrazili hore, vstříc Gerlachovskému štítu. Cesta není dlouhá, na vrchol jsme to zvládli lehce pod 3,5 hodinky. Cesta není náročná, sestup je horšní. Výstupovou cestu jsme zvolili přes Gerlachovský kotol a dále směr na vrchol. Sestup byl Batizovským žlabom do Batizovské doliny ke stejnojmennému plesu. Celkový dojem, ikdyž se zkazilo počasí na vrcholu, je výborný. Střecha Slovenska je za námi.