HOLLËNTAL 2005
Když dostanete chuť si zalozit na ferratách, nemusíte jezdit až do Dolomit. Rakouské klettersteigy (via ferrata) v oblasti RAX - SCHNEEBERG, respektive v oblasti Hollëntalu, jsou jen cca 100 km za Vídní. To se stačí jen narychlo sbalit, zejména pak mapu KOMPASS č.210 a vyrazit. Jediné vhodné, respektive zatím dovolené, stanování v této oblasti, je místo zvané KAISERBRUNN. Místo poznáte velice snadno. Je na cestě č. 27 z městečka Gloognitz směrem na Schwarzau, kde se cesta klikatí údolím podél alpské říčky Schwarzau. Až uvidíte hromadu stanů na parkovišti, jste na správném místě. Přestože je tichým zákonem oblasti dáno, že stany se rozbalují a sbalují zásadně v pozdních večerních a brzkých ranních hodinách (tedy za tmy), naleznete zde stany i v poledne a to jak na parkovišti samotném, tak i na místech zakázaných, tj. vodojem a v těsném blízkosti řeky. Nicméně jste zde.
Pokud je počasí a máte dostatek času, doporučuji ihned vyrazit. Údolí zvané Groses Hollëntal je nedaleko odsud, cca 3 km směrem proti proudu řeky. Tuto část cesty doporučuji jet autem a následně zaparkovat zdarma na parkovišti před prvním tunelem (cca 6 míst) nebo ještě kousíček dříve u turistické chaty Weichtalhaus (cca 30 míst). Při cestě z hor uznáte tuto výhodu mít auto zaparkované těsně pod kopcem, pokud se tedy nevyžíváte v chůzi po asfaltce po celodenním treku.
Groses Hollëntal
Ráj ferratistů (klettersteigistů) a lezců. Údolí dlouhé cca 2,5 km, z obou stran kolmé stěny a celkem 4 ferraty a spousta lezeckých cest zajištěných nýty a kruhy. K ferratám se zde řadí zejména cesty zvané Tuefelsbadstuben, Alpenverein, Gaisloch a Hoyosch. Ke klasických choďákům, ale s krásnými výhledy do údolí, bez nutnosti užití ferratové výstroje patří cesta Wachthüttlkamm.
Ferrata 1. - Tuefelsbadstuben (Ďáblova koupel)
Ikdyž v mapě není jasně naznačeno, že ferraty jsou zpravidla jednosměrné cesty směrem vzhůru po stěně, zde to platí. Ukazatele Vás přímo navedou před ferratu. Nemějte obavy, že zabloudíte. Již od tunelu vede značená stezka, která Vás dovede k cca 30-ti metrovým schůdkům, které jsou jakýmsi nástupním místem do samotného údolí. Dále již stačí sledovat žlutou značku a následně na stromech značené odbočky. Rozcestníky jsou dobře vidět. Tato ferrata začíná cca 1/2 údolí a to odbočkou směrem doleva ve směru stoupání údolí. Je to vyhlídková trasa, která využívá zejména skalních teras, po kterých neúnavně traverzuje až na samotný vrchol. Na vrcholu se tato ferrata potkává s cestou Wachthüttlkamm. Ferrata je dobře jištěná ocelovým lanem, ikdyž by se asi daly najít místa, kde dojistit a kde je to zbytečné. Narazíte zde i na kovové, místy i nerezové ocelové žebříky. Proč Ďáblova koupel? Protože v jednom místě Vás osprchuje alpský potůček, který se zde řítí po skále dolů. Když dolezete nahoru, není to na celý den, je vhodné pokračovat směrem na Ottohaus. Krásná procházka v alpské přírodě, včetně možnosti zahlédnutí kamzíků a jiné zvěře. Dále můžete v klidu pokračovat směrem na Neue Seehütte přes vrchol Hohe Kanzel. Zde jsou krásné vyhlídky do všech směrů. Návrat doporučuji cestou Wachthüttlkamm od Ottohausu, zpět na parkoviště k tunelu.
Ferrata 2. - Alpenverein (pojmenovaná dle Alpského spolku)
Tuto ferratu nechal vybudovat Alpský spolek již v roce 1912. Ferrata je dále v údolí než výše jmenovaná a začíná populárním 60-ti metrovým žebříkem, který na první pohled nebudí důvěryhodnost. Na ten druhý je to prostě v pohodě. Stoupáte pořád výš a výš v kolmé stěně, sem tam traverz a překrásné výhledy do údolí, takřka z ptačí perspektivy. Ferrata se následně spojuje z cestou od Gaislochu a to před 10-ti metrovým žebříkem. Minete pár skalních potůčků, ze kterých lze dotankovat nezbytnou vodu. Ferrata končí vyhlídkovou plošinou Höllentalaussicht, odkud je nejkrásnější výhled na Groses Höllental. Odtud lze pokračovat buď na Ottohaus nebo jako my směrem na Wolfgang-Dirnbacher Hütte. Tato chata, spíše budka je otevřená 24 hodin denně, 365 dnů v roce. Slouží k přespání při dlouhých trecích, případně v nouzi. Od této vede spousta cest, my jsme se dali směrem zpět do údolí, do té doby než jsme narazili na Gaisloch. Jak jsem psal v úvodu, že ferraty se lezou zpravidla směrem na horu, my jsme šli tuto, dle průvodce nejtěžší ferratu, směrem dolů. Viz. dále v textu.
Ferrata 3. - Gaisloch (Gaislova rokle)
Tato ferrata, zmiňovaná výše jako nejtěžší, není totiž v mapě označena symbolem ferraty! Je na samém konci údolí a je dlouhá cca 30 až 40 výškových metrů. Nejtěžší je pravděpodobně pouze z toho důvodu, že je nejdále v údolí, že se leze dlouho a prudce kamennou sutí, a že skrz ní teče mohutný potok (dle dešťů a sucha). Nicméně my jsem to vzali opačným směrem, tedy dolů, inspirováni dvojicí postarších domorodých rakušáků, vybavenými pouze přilbami. Ferrata samotná, leč jen hodně mokrá a voda Vám zatéká úplně všude, je v pohodě. Mohutné, místy vytesané stupy, perfektně zajištěná ocelová lana, místy po obou stranách ferraty a nerezové žebříky, Vám cestu z příjemní jak nahoru, tak i dolů, včetně oné zmiňované sprchy. Za to ta suť. To je mazec jak nahoru, tak i dolů. Po té co minete jeskyni Gaisloch, Vás přivítá svými serpentinami, kde klesáte či stoupáte. Zde bych doporučoval mít pořád přilbu proti padajícímu kamení. Nicméně i tato ferrata je velmi pěkná, dají se zde nafotit krásné výhledy, fauna i flóra.
Ferrata 4. - Hoyosch (jmenovaná po Habsburkovi Ernstu Grafovi)
Jelikož se nám zkazilo počasí, tuto ferratu jsme prostě nestihli. Ferrata, dle průvodce, byla již téměř zapomenuta a vypadalo to, že je odsouzená k zániku. Před pár lety však byla obnovena. Jelikož vede na druhé straně údolí, naproti výše jmenovaným, můžete na ní vychutnat klid, osamělost a rovněž značné převýšení. Rovněž na ní určitě vychutnáte i celodenní pálící slunce, protože je situovaná celou dobu na jih, oproti ostatním. Doporučuji si vzít větší zásoby vody. Ferrata sama o sobě by neměla být extrémně dlouhá (dle info z průvodce), ale návrat zpět vede přes kopce v okolí Kloben, které z této dělají fyzicky náročnější túru.
Naše doporučení:
Na ferratách používejte kompletní ferrátovou výbavu. Sedací úvazek (minimálně), prsní úvazek (doporučuji), ferrátový set "Y" se zbržďovačem pádu. O přilbě je zbytečné se zmiňovat, ta je samozřejmostí. Dále doporučuji rukavičky, třeba i cyklistické a malou lékárničku. Určitě potkáte nějaké domorodce, kteří si ferraty vyběhnou jen tak nalehko, prostě bez ničeho, to ale nedoporučuji. Stačí malý kamínek shozený předlezcem, kamzíkem, případně se uvolní sám, který Vás trefí do hlavy či jiné části těla a na problém, mnohdy i na velký máte zaděláno. Jedním z takových automatických reflexů, který funguje na 100% je, že když Vás něco trefí do hlavy, tak se okamžitě chytnete rukama za hlavu. To je v pořádku, ale co se pak drží stěny, když ruce máte na hlavě? Jedním z vysvobození je ferrátový set, pokud jej tedy máte a pokud se poctivě cvakáte k jistícímu lanu. Ten Vás na stěně udrží, maximálně spadnete 3 až 5 metrů k první skobě, ale co hlava? Ta je rozflákaná a tečení z ní krve jak z ..... však to znáte. Proto je přilba nutností.
Přeji Vám krásné a bezpečné lezení po ferrátách, rakouských klettersteig(zích). Höllental je pro toto jako stvořený.